O tom, že ska je nyní velkým fenoménem jsem psal již několikrát. Dostat se koncert kapel např.: Chancers, Fast Food či Tleskač je někdy malým zázrakem a po této úspěšné vlně se svezli i Vertigo, Green Smatroll a skapunkoví 2v1, jejichž debut se nyní třpytí na mém stole. Ale že to trvalo. Šest let od založení se pánové konečně rozhoupali a během půl roku! se Rude 66 podařilo nahrát. A určitě stojí za víc než pár pouhých poslechů.

Čím víc jej poslouchám, tím víc chutná, nasazení je parádní, energie na rozdávání a hlavně dobře sladěné dechy – to je u českých ska kapel (vyjma Sta zvířat) pořád výjimečné. Těžiště inspirace 2v1 je spíše na americké scéně, vliv neopunku je více než zřejmý a jako jedna z mála domácích skáčkových kapel na sobě nenesou břímě legendárních Skatalites. A jestli ano, tak jsem to nepoznal.
Album otevírá parádně vystřelená pecka 7, titulní melodie ze Sedmi statečných, ruku ale na srdce, již před pár lety ji u nás překopal Traband a já bych na úvod čekal originálnější nápad. Postupně plynou další songy a objevuje se první záchytný bod, nadupaný Prďák s refrénem, který zůstane dlouho v hlavě. A celá deska najednou ožívá, vypalovačky Krém, Chura či Rebeka vás okamžitě nakopnou, Ublink přenese pod střechu cirkusového šapitó s elegancí hodnou Davida Copperfielda. Jednoznačné hitovky Zewa a Dotek uzavírají zdařilý počin, který sice do šesté skladby proteče přehrávačem bez jásání, potom ale spláchne vše, co mu stojí v cestě.                 

Petr Potužník dne 02.06.2005

Rubrika: audioLog - co se poslouchá